Evoluce Českého Jídla logo

1018 – první zmínka o otravě houbami 1018

Úvod

Zajímavým specifikem české kuchyně je, že používáme množství hub. A to není samozřejmost, protože existují krajiny, které houbám nevěnují patřičnou úctu a pozornost. Nebudeme jmenovat, jsou to každopádně třeba Švédsko a Británie. Naopak v italské a francouzské kuchyni si je hýčkají coby vzácnou ingredienci. Nutno říci, že Češi mají k houbám také velice blízký vztah. Důkazem jsou půvabné názvy, které jim dáváme a které se liší napříč regiony. Bílému lanýži říkají v okolí Luhačovic baraní vajca. Pýchavce obecné na Chuděnicku mužíčkův tabák. Ryzcům na Kopanicích mléč, jelikož roní mléko, a liškám kurjačky, protože jich je často mnoho pohromadě jako kuřátek u kvočny. V okolí Radhoště jmenují modrák synal kvůli tomu, že po rozlomení zesiná atd.

Nejdávnější historie a důvody oblíbenosti

V dobách, kdy staří Slované běhali v dubových hájích nahatí a vzývali boha bouře Peruna...



Zbytek textu si budete moci přečíst již brzy v knize, kterou se chystám vydat.

Zdroje

Herbář, jinak Bylinář velmi užitečný. Praha: Odeon, 1982.

MATTIOLI, Pietro Andrea


Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1924.

NIEDERLE, Lubor


Česká strava lidová. Praha: Družstevní práce, 1945.

ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie.